Jazyky Josefa Středuly: Jak si šéf odborů poradí v zahraničí

Čeština jako mateřský jazyk

Josef Středula vyrůstal na severní Moravě, kde se češtinou doslova nasákl už od malička. Jeho mluva dodnes nese stopy typického ostravského přízvuku, který mu vlastně dodává na autenticitě - však víte, jak to na Ostravsku chodí. Ten přízvuk se občas projeví hlavně při neformálních rozhovorech, kdy člověk prostě pustí oficiální tón a je více sám sebou.

Co je na něm fascinující, je jeho schopnost přepínat mezi úřednickou a lidskou češtinou. Když sedí u jednacího stolu s ministry nebo šéfy velkých firem, jeho projev je profesionální a precizní. Ale když mluví s běžnými zaměstnanci někde v továrně nebo na stavbě, dokáže složité věci vysvětlit tak jednoduše, že jim rozumí opravdu každý.

Jeho slovník je nabitý odbornými termíny z ekonomiky a pracovního práva, ale umí je podat tak, že i složitá témata začnou dávat smysl. Však to znáte - někdo vám může hodinu vysvětlovat nějaký zákon, a stejně z toho nejste moudří. U Středuly je to jiné - mluví jasně a k věci.

V debatách je jako ryba ve vodě. Když někdo přijde s argumentem, hned má pohotovou odpověď, a to vždycky v češtině jak zvon. Používá spoustu příkladů ze života, třeba když vysvětluje, proč je důležité zvýšení minimální mzdy, dokáže to spojit s reálnými příběhy lidí.

Jeho největší předností je, že umí mluvit s každým - od uklízečky až po generálního ředitele. Dneska se hodně mluví o digitalizaci a nových formách práce, a i tady Středula drží krok - osvojuje si moderní terminologii a přizpůsobuje se novým trendům v jazyce.

Slovenština na vysoké úrovni

Znáte ten pocit, když posloucháte někoho mluvit plynně dvěma jazyky? Josef Středula takhle bravurně zvládá češtinu i slovenštinu - a není to žádná náhoda. Během let v odborovém hnutí si vypiloval slovenštinu tak dokonale, že když promluví, Slováci často ani nepoznají, že mluví s Čechem.

Celé to začalo už v devadesátkách, kdy se pravidelně potkával se slovenskými kolegy. Zatímco většina z nás se spokojí s tou naší čechoslovenštinou, Středula šel dál. Zvládá slovenskou gramatiku jako rodilý mluvčí a jeho výslovnost? Ta je prostě špička.

Představte si situaci na mezinárodním jednání - zatímco ostatní koktají nebo hledají slova, on plynule přepíná mezi oběma jazyky jako by to nic nebylo. A nejen to! Když přijde na odborné termíny z ekonomiky nebo pracovního práva, má je v malíčku v obou jazycích.

Co je ale možná nejzajímavější? Jeho schopnost porozumět různým slovenským nářečím. To není jen tak - zkuste si poslechnout třeba východoslovenské nářečí! Středula to ale zvládá s přehledem, ať už je na Oravě nebo v Košicích.

V médiích je to pak teprve show. Jeden moment mluví česky, druhý slovensky, a to všechno bez zaváhání. Je to jako sledovat tenisový zápas - otázka v češtině, odpověď ve slovenštině, a naopak. Jeho jazyková obratnost není jen osobní výhodou, ale hlavně mostem mezi našimi národy.

Takhle aktivní používání slovenštiny dnes bohužel není běžné, což je škoda. Vždyť právě taková jazyková zdatnost může otevřít spoustu profesních dveří, zejména když mluvíme o středoevropské spolupráci.

Angličtina při mezinárodních odborových jednáních

Když se podíváte na práci Josefa Středuly, jeho angličtina je naprosto klíčová pro úspěšné vedení odborů na mezinárodní úrovni. Vždyť si to vezměte - sedí u jednoho stolu s předáky z celé Evropy a musí být schopen pohotově reagovat, vyjednávat a někdy i bojovat za práva našich lidí.

Není to jen o tom, že by si pokecal s kolegy u kávy. Potřebuje zvládnout složitá jednání, kde jde často o miliony korun a tisíce pracovních míst. Představte si situaci, kdy řeší podmínky v nadnárodní firmě - tam musí být jeho angličtina přesná jako švýcarské hodinky.

Na evropských odborových summitech zastupuje hlas českých pracujících. A věřte, že to není procházka růžovou zahradou. Musí znát všechny ty právnické kličky a odborné termíny, aby ho zahraniční partneři brali vážně. Kolikrát se stane, že jednání trvají až do noci, a tam už nejde spoléhat na tlumočníky.

Jeho jazykové dovednosti se postupně tříbily přímo v terénu. Není to žádný teoretik z učebnice - jeho angličtina se formovala v zákopech skutečných vyjednávání. Když máte před sebou zkušené vyjednavače z celé Evropy, nemůžete si dovolit zaváhat nebo něco špatně pochopit.

V dnešním propojeném světě je kvalitní angličtina pro odboráře stejně důležitá jako znalost zákoníku práce. Středula to dobře ví, a proto na sobě neustále maká. Vždyť bez schopnosti komunikovat na mezinárodní úrovni by české odbory byly jak pověstný páté kolo u vozu.

Když sledujete jeho vystoupení v zahraničních médiích nebo na evropských fórech, vidíte, že se za svou angličtinu nemusí stydět. A to je přesně to, co potřebujeme - silný hlas, který dokáže srozumitelně a důrazně hájit zájmy českých pracujících i za hranicemi.

Němčina pro komunikaci se zahraničními partnery

Josef Středula si během let vybudoval mimořádně silnou pozici v mezinárodním odborovém hnutí, a to hlavně díky své výborné znalosti němčiny. Není to jen o tom, že by si v němčině dokázal objednat v restauraci - jde o hluboké porozumění jazyku, který mu otevřel dveře k našim nejvýznamnějším sousedům.

Když se podíváte na jeho každodenní práci, němčina je všude. Ráno telefonát s kolegy z Vídně, odpoledne videokonference s Berlínem, večer ještě rychlé prolistování německých novin. Bez perfektní znalosti jazyka by tohle všechno bylo nemyslitelné.

Co je ale ještě důležitější - díky němčině dokáže mnohem lépe chápat, jak přemýšlejí naši západní sousedé. Vždyť právě Německo a Rakousko jsou pro nás klíčovými partnery. A když s nimi můžete mluvit jejich jazykem, otevírají se vám úplně jiné možnosti.

Tahle jazyková výbava se ukázala jako k nezaplacení zejména v krizových momentech. Vzpomeňme si třeba na období covidu - tehdy bylo potřeba jednat rychle, efektivně a bez zbytečných prostředníků. A právě tady se ukázalo, jak cenné je umět plynně komunikovat v němčině.

Středula často říká, že němčina pro něj není jen pracovní nástroj, ale spíš most k lepšímu pochopení středoevropského prostoru. A má pravdu - vždyť kolik důležitých jednání by skončilo úplně jinak, kdyby se muselo všechno překládat?

Jeho příběh nám vlastně ukazuje jednu důležitou věc - když chcete být v dnešním propojeném světě úspěšní, bez jazyků se neobejdete. A v našem regionu to platí pro němčinu dvojnásob.

V současnosti Středula dál aktivně používá němčinu při každé příležitosti. Ať už jde o rozhovory pro rakouská média nebo jednání s německými partnery, jeho jazyková vybavenost z něj dělá respektovaného partnera v celém německy mluvícím prostoru.

Ruština ze školních let

Pamatujete si dobu, kdy byla ruština na školách povinná? Pro Josefa Středulu, stejně jako pro tisíce dalších českých školáků, byla ruština nedílnou součástí vzdělání v sedmdesátých letech. Na základní škole v Opavě se s ní potkal poprvé a musel se s ní, chtě nechtě, poprat.

Na rozdíl od mnoha svých vrstevníků k ní ale přistupoval docela jinak. Nebral ji jako nutné zlo nebo symbol komunistického režimu. Naopak - díval se na věc prakticky. Však co kdyby se někdy hodila, že? A vida - život mu dal za pravdu.

Jasně, po revoluci se všechno změnilo. Najednou byla všude angličtina a ruština šla stranou. Však to znáte - co se nepoužívá, to se zapomíná. Ale když pak Středula začal jednat s odboráři z východní Evropy, ta stará dobrá ruština se mu náramně hodila. Zvlášť když vedl odborový svaz KOVO a později ČMKOS.

A víte, co je vlastně super? Ta ruština mu pomáhá i při domlouvání s Poláky nebo Slováky. Je to vlastně taková vstupenka do světa slovanských jazyků. I když dneska už by si třeba román v ruštině nepřečetl, základy mu v hlavě zůstaly. Když slyší ruskou řeč, pořád rozumí, o co jde.

Ta intenzivní výuka z mládí prostě zanechala své stopy. Nešlo jen o biflování gramatiky - četli ruskou literaturu, poznávali kulturu. A to se hodí i dnes, když jednáte s lidmi z východní Evropy.

Pro Středulu je ruština něco jako starý nástroj v dílně - možná ho nepoužívá denně, ale když je potřeba, přijde vhod. Dneska sice víc frčí angličtina, ale ty základy ruštiny? Ty se občas ukážou jako docela užitečné překvapení.

Polština pro přeshraniční spolupráci

Když se řekne přeshraniční spolupráce s Polskem, málokdo si uvědomí, jak zásadní roli v ní hraje právě znalost jazyka. Josef Středula si tohle uvědomil už dávno a jeho schopnost mluvit polsky se stala jedním z klíčových nástrojů jeho práce.

Jazyk	Úroveň
Čeština	Rodilý mluvčí
Slovenština	Pokročilý

Představte si situaci, kdy se řeší důležitý pracovní spor na česko-polské hranici. Bez prostředníka, bez překladatele - Středula jednoduše sedne ke stolu a začne jednat přímo v polštině. Taková bezprostřednost otevírá dveře k mnohem efektivnějšímu řešení problémů.

V Moravskoslezském kraji, kde se česká a polská kultura přirozeně prolínají, je tahle jazyková výbava k nezaplacení. Díky znalosti polštiny dokáže Středula mnohem lépe chápat, co trápí polské kolegy a jak funguje jejich systém. Není to jen o překládání slov - jde o skutečné porozumění mentalitě a způsobu práce za hranicemi.

Na odborových konferencích pak člověk vidí ten rozdíl - zatímco ostatní čekají na překlad, on už navazuje osobní kontakty a řeší konkrétní problémy. Jeho polština není jen formální - zahrnuje i odborné termíny z oblasti pracovního práva a ekonomiky, což mu umožňuje vstupovat do složitých jednání s jistotou.

V době, kdy se trh práce stále více propojuje, je tahle schopnost komunikovat napřímo neocenitelná. Nejde jen o oficiální jednání - často se ty nejdůležitější věci vyřeší právě při neformálním rozhovoru, kde se může bavit s polskými kolegy bez bariér.

Tahle jazyková dovednost se ukázala jako zásadní hlavně při řešení přeshraničního zaměstnávání. Když český dělník potřebuje pomoct s problémem v polské firmě, je k nezaplacení mít někoho, kdo rozumí nejen zákonu, ale i jazyku a místním zvyklostem.

Pasivní znalost dalších slovanských jazyků

Josef Středula si během let v odborech vypěstoval skvělou schopnost rozumět několika slovanským jazykům. Představte si ty hodiny strávené na jednáních s kolegy z okolních zemí - zejména když šéfoval Odborovému svazu KOVO a později celé Českomoravské konfederaci odborových svazů.

Se slovenštinou to má jako většina z nás - je to prakticky druhý mateřský jazyk. Na schůzkách se slovenskými partnery nikdy nepotřeboval překladatele, však to znáte - slovenština nám prostě zní jako domácí melodie.

S polštinou je to zajímavější příběh. Postupně se do ní dostával přes pravidelná setkání s polskými odboráři. I když polsky aktivně nemluví, dokáže bez problémů sledovat jejich zprávy a chytit podstatu diskuzí na mezinárodních jednáních. Nejvíc mu v tom pomohla spolupráce na přeshraničních projektech - to když se řešily pracovní podmínky v příhraničí.

Chorvatštinu a srbštinu pochytil tak nějak mimochodem - částečně na dovolených v bývalé Jugoslávii, částečně při práci s tamními odbory. Není to sice na plynulou konverzaci, ale hlavní myšlenky zachytí jak v psaném, tak v mluveném projevu.

V poslední době se jeho jazykové schopnosti ještě vylepšily díky častým setkáním v Evropské odborové konfederaci. Tahle schopnost rozumět příbuzným jazykům mu dává obrovskou výhodu - když se sejdou zástupci z různých slovanských zemí, Středula se v tom všem orientuje jako ryba ve vodě.

Díky téhle jazykové výbavě dokáže mnohem líp hájit zájmy českých pracujících i za hranicemi. A co je možná ještě důležitější - umí si najít společnou řeč s kolegy z okolních zemí, aniž by mezi nimi stála jazyková bariéra.

Využití jazyků v odborářské práci

V rámci odborářské činnosti hraje znalost cizích jazyků významnou roli, což dobře demonstruje případ Josefa Středuly, který aktivně využívá několik jazyků při své práci. Především angličtina a němčina jsou klíčové pro mezinárodní komunikaci v odborářském prostředí, kde se pravidelně konají různá jednání a konference s partnery ze zahraničí. Josef Středula tyto jazykové dovednosti získával postupně během své kariéry a dnes je využívá při vyjednáváních s mezinárodními organizacemi a zahraničními odborovými svazy.

Jazyková vybavenost je v současné době nezbytností zejména při účasti na evropských tripartitních jednáních, kde znalost angličtiny umožňuje přímou komunikaci bez nutnosti tlumočení, což významně zrychluje a zefektivňuje celý proces vyjednávání. Německý jazyk je pak zvláště důležitý při komunikaci s odborovými organizacemi v německy mluvících zemích, které jsou tradičními partnery českých odborů.

Středula své jazykové znalosti využívá také při prezentaci stanovisek českých odborů na mezinárodních fórech. Schopnost komunikovat přímo v cizím jazyce dodává jeho vystoupením větší důvěryhodnost a bezprostřednost. Při jednáních s evropskými institucemi je pak znalost jazyků naprosto klíčová pro prosazování zájmů českých zaměstnanců na mezinárodní úrovni.

V rámci každodenní práce se jazykové dovednosti uplatňují při studiu zahraničních materiálů, analýz a dokumentů, které jsou často dostupné pouze v angličtině nebo němčině. Tato schopnost umožňuje rychlou orientaci v mezinárodních trendech a přístup k aktuálním informacím bez časové prodlevy způsobené čekáním na překlad.

Významnou roli hrají jazykové znalosti také při navazování a udržování osobních kontaktů s představiteli zahraničních odborových organizací. Tyto vztahy jsou často klíčové pro výměnu zkušeností a koordinaci postupů v rámci mezinárodního odborového hnutí. Přímá komunikace v cizím jazyce pomáhá budovat důvěru a posilovat vzájemné porozumění mezi partnery.

V současné globalizované ekonomice je znalost jazyků pro odboráře nepostradatelná také při řešení případů týkajících se nadnárodních společností. Schopnost komunikovat přímo se zahraničním managementem nebo kolegy z jiných zemí významně zvyšuje šance na úspěšné vyjednávání a řešení případných sporů.

Josef Středula svým příkladem ukazuje, že investice do jazykového vzdělávání je pro odborářské představitele zásadní. Jeho schopnost aktivně využívat cizí jazyky při práci přispívá k efektivnější mezinárodní spolupráci a lepšímu prosazování zájmů českých zaměstnanců v evropském i světovém měřítku.

Jazykové vzdělávání během kariéry

Josef Středula si během své profesní dráhy uvědomoval důležitost jazykového vzdělávání, což se projevilo v jeho systematickém přístupu k osvojování cizích jazyků. Jeho primárním komunikačním jazykem je čeština, kterou ovládá na úrovni rodilého mluvčího, ale postupně rozšiřoval své jazykové portfolio o další důležité jazyky.

V počátcích své odborářské kariéry se intenzivně věnoval studiu němčiny, která byla klíčová pro jednání s partnerskými organizacemi v německy mluvících zemích. Německý jazyk si osvojil natolik, že je schopen vést v něm složitá vyjednávání a prezentovat odborná témata. Tento jazyk se stal jeho důležitým nástrojem při mezinárodních jednáních, zejména v kontextu spolupráce s německými a rakouskými odbory.

Významným milníkem v jeho jazykovém vzdělávání bylo systematické studium angličtiny, které započal v devadesátých letech. Uvědomoval si rostoucí význam angličtiny jako lingua franca v mezinárodním prostředí. Anglický jazyk využívá především při komunikaci s mezinárodními institucemi a během zahraničních konferencí. Jeho znalost angličtiny mu umožňuje aktivně participovat na mezinárodních fórech a efektivně prezentovat zájmy českých pracujících na globální úrovni.

V rámci svého působení v čele ČMKOS se Středula pravidelně účastnil jazykových kurzů a školení, které mu pomáhaly udržovat a zlepšovat jazykové dovednosti. Zajímavostí je, že se okrajově věnoval i studiu ruštiny, kterou považuje za užitečnou při jednáních s východoevropskými partnery. Jeho znalost ruštiny je však spíše pasivní a využívá ji především pro základní komunikaci a porozumění.

Středula klade důraz na kontinuální jazykové vzdělávání a podporuje ho i u svých kolegů v odborech. Pravidelně organizuje jazykové kurzy pro členy odborových organizací a zdůrazňuje význam jazykových kompetencí v moderním globalizovaném světě. Jeho přístup k jazykovému vzdělávání je pragmatický - soustředí se především na praktické využití jazyka v profesním kontextu.

V posledních letech se Středula zaměřuje na zdokonalování své odborné terminologie v cizích jazycích, především v oblasti pracovního práva, ekonomie a sociální politiky. Aktivně využívá možnosti praktického procvičování jazyků během mezinárodních setkání a konferencí, kde často vystupuje jako řečník nebo účastník panelových diskusí. Jeho jazykové kompetence mu umožňují efektivně reprezentovat české odborové hnutí na mezinárodní scéně a přispívat k rozvoji mezinárodní odborové spolupráce.